Závislost, alkohol, drogy, užívání drog, abstinence a cesta k abstinenci

Co je to vlastně alkoholismus?

Je to NEMOC, smrtelná, nevyléčitelná, zničující, pohlcující vše, na co jen můžete pomyslet.
Ale je to také nemoc, kterou můžete zvládnout, když jí pochopíte a vyrovnáte se s ní, když se nevzdáte. Je potřeba jí porozumět a naučit se a používat spoustu věcí, aby jste se Vy, třeba takto nemocný člověk, mohl zařadit zpátky do běžného života, aby jste mohl zkrátka zase fungovat. Žít plnohodnotný život. Kde jste závislost získal, radši nezkoumejte, nehledejte odpověď na otázku PROČ JÁ?, ale radši konejte…

Jsem závislý?

Takto se možná ptáte, protože Vás někdo z Vašeho blízkého okolí upozornil na to, že nadměrně pijete a neplníte sliby nebo boříte svůj život jak v práci tak doma, a chce po Vás, abyste s tím něco udělali.
O tom, co je závislost, již bylo popsáno mnoho papíru i stránek na internetu. Přesto se odborná veřejnost zcela neshodla, co to ta závislost vlastně je, čím je způsobená a jak přesně na ni. Existuje definice, kterou stanovila Mezinárodní klasifikace nemocí, když začala být závislost považována za duševní nemoc. Tato definice zní: „Syndrom závislosti je seskupení behaviorálních, kognitivních a fyziologických fenoménů, které se vyvinou po opakovaném užívání psychoaktivní látky.“ Trochu krkolomná definice.
Srozumitelnější jsem slyšela od školních dětí, za kterými jezdíme s našimi pacienty a hovoříme o rizicích pití alkoholu, kouření cigaret i marihuany, braním nealkoholových drog nebo o gamblerství. Ti vidí závislost jako stav, kdy člověk nemůže být bez drogy a dělá všechno proto, aby ji získal. Poměrně jednoduše i výstižně řečeno.

Já se ale vrátím k definici medicínské, která nám přece jen v něčem pomáhá. Na základě jednotlivých příznaků (symptomů) se s člověkem, který k nám přichází, můžeme domluvit, jak je stav závažný a jak postupovat v léčbě.

Jednotlivé příznaky:
prvním ze základních znaků je touha (bažení, craving). Buď jde o zcela jasně uvědomovanou myšlenku spojenou s velice výrazným prožíváním: „Teď bych se napil“, „Teď bych si dal...“ nebo se může jednat o takzvanou maskovanou touhu: „Vždyť to moje pití nebylo tak hrozné, doktoři toho napovídají.. Já to mám pod kontrolou, už jsem v pohodě.. přece se nebudu trápit do konce života.. Já jsem takový chudák, ostatní můžou pít a mě to doktoři zakazujou.. atd.“ Rozvíjení těchto myšlenek, ublíženecké vzpomínání na ty „krásné časy“, kdy to ještě šlo, sebetrýzeň nad tím, že musím abstinovat – dále zhoršují náladu a to už je jen krůček k znovu napití se alkoholu (vzetí drogy). Touha se může objevit i v podobě snu o pití alkoholu. Tyto stavy, tzv. „psychická touha“ se může projevit kdykoli, např. i po několika letech plné abstinence ( - tj. abstinence od všech drog). Jiným typem touhy je tzv. tělesná touha, která se projevuje v době, kdy odeznívají účinky alkoholu nebo jiné drogy. Mozek v této době pracuje v „nouzovém režimu“, kdy se dožaduje aplikace látky, ačkoli je to jasně škodlivé. Chování člověka je v této době výrazně podřízené tomuto stavu a to je také jeden z důvodů organizačních opatření při detoxifikační léčbě. Někdy je destabilizace mozkových funkcí tak velká, že ohrožuje život nebo zdraví s rizikem stálých následků – v takových situacích musíme sáhnout po substituci látky a postupné vyvedení z odvykacího stavu snižováním dávek. Pod substituční dávkou tělesné projevy bažení nejsou. Příznaky tělesné touhy jsou velmi nepříjemné, intenzivní – ale mají tendenci postupně odeznívat – cca do 6 týdnů.
druhým znakem je ztráta kontroly – „Jan jde jednou týdně na 3 piva v pátek večer .. a vrátí se v neděli, bez peněz i vzpomínek. A další týden, nebo za 14 dnů se to opakuje. Jan je z toho nešťastný, sám sebe přesvědčuje o tom, že už se to nestane – jenže přijde pátek …“ V celkovém souhrnu v takové situaci člověk nevypije až tak moc – patologie je především ve způsobu, jak pije.
třetí znak: nárůst tolerance. „Zpočátku mi stačilo jedno dvě piva, abych se dostal do nálady. Postupně jsem přidával, začal pít i tvrdej, abych měl tu náladu aspoň na chvilku“. Pokud už piju alkohol, abych necítil třes, nevolnost, mohl něco sníst, zkrátka, aby mi nebylo až tak špatně – tlumím své odvykací příznaky - to je čtvrtý znak syndromu závislosti.
pátým znakem je postupné omezování a zanedbávání jiných potěšení, zábav, zájmů a také povinností ve prospěch drogy. Co říká tento příznak? – mluví o tom, jak se látka na které jste závislí, vloudila do Vašeho života a vytlačuje postupně všechno to, co jste dříve považovali za důležité, co Vás bavilo, co Vám dělalo radost. „Celý den se točím kolem toho, za co si koupím pití (drogu), kde to koupím, kdy to budu moci vypít, jak zařídím to, co jsem nasliboval...“ I když zvládáte dělat ještě řadu věcí, motivem pro to je, z větší nebo menší části, moci se napít (nafetovat). Člověk se stává otrokem drogy, a to se může stát velmi brzy.
posledním znakem je pokračování v užívání přes jasné důkazy škodlivosti. Tento znak popisuje obranné bariéry, které si kolem sebe člověk postupně staví, aby si nemusel přiznat pravdu. Ze všeho nejvíc je tento bod o změně myšlení. Dovedete sami sebe přesvědčit o tom, že „policisté, kteří Vám zabavili ŘP, jsou... že plačící manželka je hysterka, že zoufalý manžel a děti to přehánějí a ničemu nerozumí, že doktoři povídají, ty svoje doktorské pindy, ale strejda Josef měl taky cirhózu a umřel v 70 a teta ji neměla a umřela v 45 atd. …“

Pokud se najdete ve 3 a více příznacích, splňujete kritéria pro závislost na alkoholu (nebo jiné látce). Naplnění 1 nebo 2 kritérií označujeme škodlivé užívání návykových látek. To je poslední varovný předstupeň před vznikem závislosti. Ale není třeba hledat stupeň závažnosti a důležitosti v příznacích – neřešíme otázku, zda je důležitější následek na zdraví nebo na práci apod., ale důležitější je, že splňujete jakákoli 3 kritéria z výše uvedených. Narušení v kterékoli z uvedených oblastí je narušením stejně důležitým a není nadřazeno ostatním. To ale zároveň znamená, že člověk trpící závislostí může očekávat i postupné narušování v ostatních oblastech. Nemá smysl přemýšlet nad tím, zda jsem ještě konzument nebo už piják, zda jsem alkoholik ve IV. stupni nebo ne (dříve se rozeznávaly stupně závislosti dle Jellineka). Zde se prostě konstatuje, že vztah dotyčného k dané látce má rysy závislosti, a tím je problém popsán. Odpadají argumenty typu: „já nikdy okýnka neměl, já nikdy nepropil celou výplatu, co je komu po tom, co dělám, žiju sám a je to moje věc...“

Zjistil jsem, že jsem závislý a co dál?

Někdy Vás možná tato otázka napadla a možná ne jednou jste ji zapili, abyste se jí nemuseli zabývat, protože jen představa někam jít, za nějakým doktorem, neřku-li za psychiatrem, tam mluvit o tom, jak jsem „nemožnej“ a v čem selhávám, je jistě příšerná. Někteří závislí si s abstinencí poradí sami, ale někteří potřebují odbornou pomoc, kterou poskytují odborné ambulance jak psychiatrické, tak tzv. AT ambulance (což jsou ambulance specializující se přímo na pomoc závislým). Terapeut, lékař nebo adiktolog odborně posoudí Váš stav a doporučí odpovídající léčbu.
Těm z Vás, kteří máte zachovanou kontrolu v pití alkoholu (braní jiných drog), by mohla vyhovovat tzv. ambulantní léčba. Ta má výhodu v tom, že můžete zůstat ve svém domácím prostředí, chodit do práce, postupně si budovat své nové koníčky,... Potíž je ale v tom, že závislý člověk si své problémy často nepřipouští a k odborné pomoci se dostane až poté, co již má kontrolu v užívání drogy ztracenou. Ale i to je cesta a nesporný úspěch, když se k něčemu takovému odhodláte sám, nebo s něčí pomocí. I v této situaci často volíte ambulantní léčbu, užíváte Antabus nebo jiné léky, např. snižující bažení. Ale pokud i tato léčba není účinná, pak je lépe volit léčbu ústavní, to znamená dobrovolný pobyt v chráněném prostředí bez přítomnosti drogy. Obvykle jste přijati na tzv. detox, který trvá různě dlouhou dobu podle typu drogy, podle délky užívání drogy, podle dalších komplikujících faktorů apod. Při odvykání, jak jsme již zmínili, může dojít i k závažným život ohrožujícím stavům – jako např. epileptický záchvat, delirium tremens, toxická psychoza apod. Zde je lékařská péče nezbytná. Detox obvykle trvá do 2 týdnů, výjimkou jsou tlumivé léky typu benzodiazepinů, které je třeba postupně vysazovat, tam se detoxifikace může protáhnout až na 6 týdnů. Po detoxu naše léčebna nabízí tzv. stabilizační pobyt, při kterém si můžete ujasňovat svou motivaci: „Chci abstinovat? Co mi to může přinést? Co mi to může vzít? Co mi vzalo moji pití alkoholu? V čem mi to vyhovovalo? Co mohu dělat dál? V čem jsem dobrý?...“ Také Vám může být rovnou nabídnuta možnost tzv. odvykací léčby, která u nás trvá 3-6 měsíců. Tato léčba je proabstinenčně zaměřená, dá Vám návod, co dělat, abyste mohli vést kvalitní a spokojený život. Po ukončení ústavní léčby doporučujeme následné doléčování, což je dobrovolné docházení do AT ambulancí nebo do ambulantních skupin závislých tzv. KLUSů (Klub usilující o střízlivost) a do svépomocných skupin AA Anonymních alkoholiků. Z praxe se ukazuje, že lidé, kteří zůstávají v kontaktu s ambulancemi nebo léčebnou, mají lepší prognózu a šance z hlediska abstinence a dobrého fungování v životě. Protože jen v abstinenci si můžete budovat pokažené vztahy s partnery, dětmi, hledat si práci, zvyšovat si kvalifikaci, řešit problémy s dluhy nebo soudy apod.

Možná máte ve svém blízkém okolí nebo doma někoho s problémem pití alkoholu nebo braním drog a ptáte se podobně: je závislý?

Pokud si z výše uvedených příznaků odvodíte, že jde o závislost, ale dotyčný si to nechce připustit, potřebujete se rozhodnout, co chcete Vy. Je to obvykle obtížné, protože s tímto člověkem žijete většinou dlouhá léta, nebo je to Vaše dítě, o které nechcete přijít. Závislost nepostihuje jen dotyčného člověka, ale i jeho nejbližší rodinu. Jak zvyšuje své pití alkoholu, postupně se zaplétá do lží a podvodů, nesplněných slibů a Vy na to nějak musíte reagovat. Někdy se možná necháte uchlácholit, někdy se rozzlobíte, vybuchnete, ale přesto s takovým člověkem jste. I Vás tento stav změní. Postupně nedokážete myslet na nic jiného, začne vás to vyčerpávat, pohlcovat, budete cítit nesmírný strach, který vás obejme za všech stran, budete cítit hlubokou bezmocnost, která se nedá ničím porazit…Takže v tuto chvíli si potřebujete ujasnit: „Chci s ním dál žít? Pokud ano, jak, za jakých podmínek?..“
Pokud je Vaše odpověď ANO, tak v sobě potřebujete zmobilizovat síly a dívat se kolem sebe, nezavírat oči před tím, co Váš blízký dělá a co nedělá a dávat mu to najevo – říkat mu to. Nemá cenu s ním diskutovat pod vlivem alkoholu, pouze ve střízlivosti.
Jedna z Vašich podmínek pro tohoto člověka může být docházet do ambulance společně a řešit problémy jak mezi sebou tak ostatní problémy. Na druhou stranu považujte za úspěch, když s Vámi půjde , neboť postižení většinou nespolupracují. Důležitá je neustálá komunikace. Počítejte s tím, že když se budete hádat s alkoholikem, bude mít jaksi vždy pravdu on…takhle funguje alkoholismus. Když se na to připravíte, překvapení bude pro vás menší.
Počítejte také s tím, že závislost je nemoc recidivující – to znamená, že znovunapití je velice pravděpodobné a proto v dohodnutých podmínkách na to myslete. Např.: „Říkáš, že už nebudeš pít. To už jsi mi ale slíbil tisíckrát a vždycky jsi to porušil. Teď udělejme dohodu. Pokud se ještě jednou napiješ, hned druhý den si dohodneme schůzku a půjdeme do ambulance, budeme to dál řešit. Jen dodávám, že pokud bys to ale neudělal, už s Tebou dál nebudu.“ Pečlivě si promyslete, jaké podmínky stanovujete, aby byly z Vaší strany reálně proveditelné. Nevyhrožujte ničím, co opravdu nejste schopni udělat! To jen hrajete další dějství hry Závislost.
Pro rodiče závislých na nealkoholových drogách je situace s jasným stanovením pravidel a podmínek soužití také velice těžká. Často mi volají matky a ptají se na radu. Když jim řeknu, o možných řešeních – ambulance, detox, léčba,.. – většinou odpovědí, že již vše vyzkoušely. Při navržení vyhození dítěte z domu se v matkách objeví buď stav rezignace a bezmoci nebo častěji obranný nebo tvrdě odmítavý postoj. Pro některé z matek je to tak nepředstavitelný krok, že i když závislé dítko doma krade peníze, šperky, rozprodává věci, chodí domů nad ránem a dělá nepořádek a hluk,... tak nic nepodnikají, jen se souží, pláčou a hádají s manželem. Sama se tato situace nevyřeší a možná takto radikální krok přispěje k tomu, že si závislý uvědomí, že takto dál nechce žít. Pokud ale necháte situaci zajít příliš daleko… přečtěte si pár úvodních vět tohoto článku….

MUDr. Hana Houdková