Metabolický syndrom

Pod pojmem metabolický syndrom rozumíme soubor rizikových faktorů, klinických projevů a biochemických odchylek, které ve svém důsledku zvyšují riziko arteriosklerosy (kornatění tepen).
V literatuře se tento syndrom označuje také jako syndrom insulinové rezistence (snížení citlivosti na insulin, SIR), syndrom X, Reavenův syndrom, Kaplanův smrtící kvartet. Tímto syndromem se v posledních 10-15 letech zabývají diabetologové, kardiologové, internisté, obezitologové, lipidologové a další odborníci, týká se prakticky všech medicínských oborů. Syndrom se vyskytuje v populaci asi tak ve 25-30% a neléčený vede k závažným kardiovaskulárním (srdečně -cévním) komplikacím.
Základem je rezistence tkání na insulin, hormon, který reguluje ve smyslu snížení jako jediný hladinu krevního cukru (glukosy), následuje zvýšená hladina tohoto hormonu v krvi, která dočasně dokáže hladinu krevního cukru za cenu zvýšeného výdeje tohoto hormonu Beta buňkami slinivky břišní regulovat, takže se zdánlivě nic neděje, krevní cukr se udržuje v normálním rozmezí, ale zvýšený výdej insulinu se podílí na vzniku dalších příznaků charakteristických pro MS:
· hypertenze ( zvýšený krevní tlak),
· dyslipidemie (změny hladiny cholesterolu a triglyceridů, změny ve spektru tuků ),
· nadváha s hromaděním tuku v oblasti břicha (centrální, abdominální typ obezity),
· objevuje se porucha výstelky cévní (endotelu), změny aktivity trombocytů (krevních destiček, které mají vztah ke srážení krve) a řada dalších změn, které mají vztah ke sklerotickým komplikacím,
· je zvýšena aktivita sympatického nervového systému - aktivita nervového systému je rozhodující pro riziko srdečních a cévních komplikací, má vztah k délce života,
· nakonec dochází k selhání regulace krevního cukru insulinem a vzniká úplavice cukrová 2. typu (diabetes mellitus 2. typu, DM 2), přičemž stav se tím stává ireverzibilním (nevratným); jestli je prvotní insulinová rezistence, nebo zvýšená aktivita sympatického nervového systému, je zatím otázkou, ale pro průběh onemocnění nemá význam.

Co tedy platí v souhrnu:
· Základní roli při vzniku MS má asi genetika.
· Ze zevních vlivů se nejvíce podílí přejídání a břišní typ obezity typický hlavně pro muže, nedostatek fyzické aktivity, kouření, některé léky.
· Insulinorezistence a následná zvýšená hladina insulinu a zvýšená aktivita sympatického nervového systému : - vedou k obezitě centrálního typu s tukem v oblasti břicha,
- ke změně složení a hladin tuků a mastných kyselin v krvi a tkáních,
- klesá hladina „hodného HDL cholesterolu“ a zvyšuje se hladina „zlého LDL cholesterolu“, zvyšují se triglyceridy a zvyšuje se hladina lipidů (krevních tuků) po jídle,
- vzniká porucha tolerance krevního cukru a vzniku DM 2. typu,
- objevují se poruchy krevní srážlivosti (vznik trombózy - krevní sraženiny, infarktu srdce, mozkové mrtvice ),
- zvyšuje se krevní tlak se všemi důsledky pro cévy a orgány,
- poškozují se ledviny, objevuje se bílkovina v moči až k následnému selhání ledvin, poškozují se cévy oční, končetinové a orgánové,
- objevuje se zvýšená hladina kyseliny močové v krvi se vznikem dny.

· Vše nakonec vyústí k postižení celého organizmu těžkou sklerosou cévní se všemi důsledky pro mozek, srdce, ledviny, končetiny a ostatní orgány.
· Je známo, že včasnou úpravou životosprávy lze významně snížit vysoké kardiovaskulární riziko a zabránit vzniku MS, protože do vzniku diabetu jde o onemocnění plně reverzibilní (vratné), po vzniku diabetu již nelze zajistit návrat do původního stavu zdraví.

Diagnostika:
Platná od r. 2005 vychází k definice International Diabetes Federation (IDF).
Vyžaduje přítomnost abdominálního typu obezity, u mužů obvod pasu nad 94 cm, u žen nad 80 cm u evropské populace a přítomnost alespoň dalších dvou z následujících kritérií:
a) triglyceridy nad l,7 mmol/l nebo léčba ke snížení zvýšené hladiny TG.

b) HDL cholesterol menší než O,9 mmol/l u mužů a pod l,l mmol/l u žen

c) TK nad l3O/80 nebo léčba ke snížení krevního tlaku

d) glykémie nalačno nad 5,6 mmol/l, nebo diabetes mellitus

Léčba:
1. Především je nutno dbát o normalizaci tělesné hmotnosti, snížení energetického příjmu a zvýšení energetického výdeje. Tělesnou námahou dosáhneme nejen poklesu váhy, poklesu břišního tuku, ale normalizuje se tím i krevní tlak, porucha metabolizmu lipidů, zvýší se citlivost tkání k insulinu a tím klesne hladina insulinu a následné komplikace z jeho přebytku, zlepší se metabolizmus krevního cukru a tolerance potravinové zátěže.
2. Zákaz kouření je samozřejmý.
3. Léčba vysokého krevního tlaku vhodnými léky, které předepisuje lékař (hlavně ze skupiny sartanů a inhibitorů ACE), upravuje u nemocných MS nejen krevní tlak, ale i metabolické faktory (insulinová senzitivita), zlepšují se parametry krevního srážení (fibrinolýza) a funkce výstelky cévní (endoteliální dysfunkce). U diabetiků se zdá, že normální krevní tlak je pro další průběh rozhodující. Je třeba zasahovat včas, zabránit vzniku diabetu, který vede k tomu, že diabetici umírají v 8O% na nemoci srdce a cév.
4. Podáváme látky snižující hladinu cholesterolu a triglyceridů .
5. Léčba diabetu a normalizace krevního cukru dietou, tabletami a insulinem, pokud ke vzniku cukrovky dojde je samozřejmá.
6. Preventivně je vhodné podávání léků k zabránění vzniku MS a DM 2.typu (metformin, nateglinid, valsartan, rosiglitazon, rimonabant. Studie NAVIGATOR a DREAM, STRATUS-US).
7. V neposlední řadě se podávají látky ovlivňující hmotnost (Meridia, Xenical), krevní srážení (Anopyrin, Clopidogrel) a hladinu kyseliny močové v krvi (Milurit).
8. V základu ovšem platí, že hlavním opatřením je změna nezdravého životního stylu a špatných stravovacích návyků.

MUDr. Josef Dvořák, přednosta primariátu 7 (interna)